Rozum se snaží pojmenovat, co srdce cítí,tah štětce a plátno se mísí,vytvořit to, co v duši je, je sen o ledu,který netaje. (K.J.)

Září 2012

Ano, já jsem

26. září 2012 v 11:02 | bezejména |  Něco o mě
Cítím se života plna,
tak se napij z plna hrdla,
úsměv rýsuje se na tváři země,
sic ona stále ledem pokryta je,
do dáli hledím pozorujíce líbeznosti,
snažíc se nahlédnout do budoucnosti,
já plna života se cítím,
ptačí zpěv v srdci slyším,
každou chvíli jiná jsem,
a ptám se - kým dnes jsem?
Hrdličkou se cítím být,
roztáhnou křídla do dáli,
mysl všem pocitům otevřít,
vločka padá za oknem,
a já chci se jí dotknout jen,
na chvíli sluncem být,
a rozdávat naději,
vítr šeptá mi do vlasů,
a já jsem opět v říši snů,
snad do výšin jednou vpluji,
teď se ocitám v hvězdné sluji.
Oči v barvě nebe jsou diváky ohromenými,
krásami světa srdcí nám vrozenými,
já bílou holubicí dnes jsem,
a vím, že není to sen,
povznášena radostí ze života,
já křičím do dáli - Ano, Já jsem.
Světa nabažit se nemohu,
přes to, že se s ním peru,
žít s ním je těžké,
ale bez něj je nemožné,
vím, že sluncem býti nemůžu,
ale rozdávat jeho radost (snad) můžu,
vím, že života plná jsem,
ale ptám se - kým dnes jsem?
Smutný šašek či suchý déšť?
Mladý mudrc či mluvící mim?
Chytrý blázen či živý kámen?
Hvězdný den nebo skutečný sen?
Křičím do dáli- Ano, Já jsem.
Života bído, přec tě mám rád,
napsal Fráňa Šrámek do svých stránek,
život je perem, které píše slova básníkova,
a já nechci, aby je tečka ukončila,
neb já křičím do dáli - Ano, Já jsem (tečka)

Igor Chmela

26. září 2012 v 10:31 | bezejména |  Moje kresby

Tomáš Klus

18. září 2012 v 16:25 | bezejména |  Moje kresby

miminko

18. září 2012 v 16:24 | bezejména |  Moje kresby