Pokouším se opět básně psát
o pocitech, které mi nedají spát,
jsem stínem svého já,
on úkrytem mým je,
přítelem, který snad ochrání mě,
nevím, co říci vám mám,
cítím se zahanbena,
neb dlouho obchází mne múza má,
a mě nenapadají slova žádná,
která by byla smyslu plná,
mé srdce je už půl rok rozervané,
a mysl zcela zmatená,
chaos v duši mé
mne okradl o slova na papíře,
a je k nevíře,
jak chybí mi ten pocit,
kdy jsem ve víře,
že jen pouhá slova
dokážou změnit pouhopouhé zvíře,
v krásu neskonalou,
někde uvnitř v nás skrytou,
ale bohužel často námi neodkrytou.
Nejspíš je to jen lidská zoufalost,
odpusťte mi mou bláhovost.