Rozum se snaží pojmenovat, co srdce cítí,tah štětce a plátno se mísí,vytvořit to, co v duši je, je sen o ledu,který netaje. (K.J.)

Květen 2011

nejspíš neslyšíš a nevidíš nebo možná nechceš vidět

6. května 2011 v 9:03 | bezejména |  Pisárna
Jsem oceán, jsem rozbouřená řeka,
slyš mě bujný větře, stojím právě zde a volám co v srdci mám,
jsem vichřicí, jsem sněhovou bouří i něžnou vločkou její,
cítíš, jak taju na tvé kůži, je to jen chvíle pouhá, ale má jediná, jak říci ráda Tě mám,
nyní vím jistojistě, kdo ve snech mě doprovází, s kým v myšlenkách v noci usínám a na koho myslím, když se probouzím,
jsi to Ty a nikdo jiný, tak poslouchej, jsem oceán, jsem rozbouřená řeka, slyš mě bujný větře,
stojím právě zde na hraně všeho a volám co v srdci mám,
jsem vichřicí, jsem sněhovou bouří i něžnou vločkou její, tak cítíš jak taju na tvé kůži?