close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Rozum se snaží pojmenovat, co srdce cítí,tah štětce a plátno se mísí,vytvořit to, co v duši je, je sen o ledu,který netaje. (K.J.)

Záznam zmatených myšlenek, jedné (opět)ztracené dívky

13. prosince 2010 v 19:06 | bezejména |  Pisárna
Záznam zmatených myšlenek, jedné (opět)ztracené dívky
---------------       
Proč se člověk neustále snaží ze sebe udělat někoho jiného - vždyť je to proti jeho lidskosti, ví, že nikdy nebude jako ostatní, ale přesto jsou chvíle, kdy by si nepřál nic jiného, než alespoň na malou chvíli zapadnout. Díky těmto "snahám" se jen dostane do trapné situace, kterou nelze jen tak vrátit.
Nejhorší jsou situace, kdy se naivně snaží na někoho zapůsobit - a hádejte, co udělá-zapře sám sebe, zapře na vteřinu svůj stud a udělá něco, co je pro něj naprosto nemyslitelné. Jistojistě sami víte, jak tohle dopadne. Ocitne se ve své trapnosti a v očích druhého je už na dlouhou dobu označen za hlupáka, podivína, se kterým by nechtěl mít nic společného.
-----------------
Můžete mi prosím vás někdo říct, kdy člověk dokáže sebrat odvahu udělat či říci něco, co by mohlo změnit celý spád událostí v jeho životě? Proč je to pro někoho, tak nemyslitelné na chvíli vystoupit ze svého vlastního stínu a zakřičet - jsem právě tady, právě teď. Chci udělat či říct ti co v mé duši jest a co mé srdce cítí. Zeptat se proč mám opět v břiše, ten podivný pocit šimrání, a proč trápí mě noci beze spánku. Znova se ptám, co má udělat či říct ten, jehož největším strachem, je otevřít své srdce a mysl, když mu dá život skvělou možnost projevit se. Myslím, že nejhorší je dostat šanci a vůbec se nepokusit ji využít. V tuto chvíli jsem na sebe naštvaná, neboť jsem hloupým člověkem, který nedokáže využít možnosti, na kterou čekal a v kterou na-i-vně doufal.
------------------------
Proč jsem na venek, tak chladná, když uvnitř mě to vře -?-
Dívka osamocena v tichu, v tichu svého nitra, zdá se býti chladná, ale uvnitř, uvnitř ní plane oheň věčných pocitů a zmatených citů, které jsou příčinou, že ztrácí se ve věcech všedně nevšedních - Jak říci Ti mám, že přítomnost tvá mi není lhostejná?
Den co den mě zas a znova ovládáš, jsem tvým vězněm, do tvých očí se ráda potápím, v tvém hlasu klid nalézám, tvůj úsměv hladí mou duši a tvá přítomnost mi dává zvláštní pocit bezpečí. Avšak vím, že je zde nebezpečí, že vítr vane jen z jedné strany. To je hlavním důvodem, že sebe zapírám a touhu popírám.
Pozn.: Hledání hlubšího smyslu v těchto větách by bylo stejně marné, jako snaha spočítat hvězdy ve tmách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama