Rozum se snaží pojmenovat, co srdce cítí,tah štětce a plátno se mísí,vytvořit to, co v duši je, je sen o ledu,který netaje. (K.J.)

Slohovka

23. března 2010 v 21:38 | bezejména |  Pisárna
SETKÁNÍ S PRAH(R)OU
Dle mého názoru, zajímavé to téma pro člověka, jakým jsem já, neb já člověk ztracen v krásném divadle zvaném svět jsem, a dáte mi jistojistě za pravdu, že nelze nic sepsat do pár(ku) odstavců.
Nežli začnu psát dojmy mé o Praze stověžaté, já povědět Vám chci, jak hrdý člověk ve mně dřímá, neb já říci mohu, že jest hlavním městem vlasti mé přenádherné. A zapište si za uši, že ona, má rodná zem, srdcem všech českých duší je.
Praha je krásným městem už napohled i na pohledu, člověk mířící právě za ,,stověžačkou" dychtivě sleduje, kdy se vynoří první náznak rýsující se civilizace, neb dohání ho k šílenství nekončící silnice. Má cesta byla dlouhá, nekončící, kolonou se plnící ,,dé- jednička" , ale když jsem konečně uzřela město v celé jeho kráse, má únava i otrávenost nastoupily první tramvají-směr Kobylisy. Mé hodinky ukazovaly vojenský čas 06:12:03 dne 15.5. 2009 a lidé právě vstávali nebo spěchali na metro, jako by někdo naprogramoval je. Cítila jsem se, jak tečka mezi pruhy rozhlížející se, kde právě je. V tom zakopnu a padám k zemi, v duchu nadávám, kdo dal jsem ten kufr, aha, ten je nejspíš můj. Motám se mezi zhušťujícím se davem, a říkám si, odkud se berou jen. Luštím trasy metra a tramvají, hodinky na něčí ruce ukazují 10:00. Já si uvědomuji, že měla jsem být už na hotelovém pokoji.
Čas 12:30 - konečně stojím před otočnými dveřmi patřící jednomu luxusnímu hotelu, o názvu jeho se nezmíním, neboť dělat mu reklamu nemíním.
12:45 - s klíčem a kufrem se ocitám ve výtahu a je mi poněkud nevolno, to bude tím, že žaludek byl bez jakékoliv krmě už dlouho.
12:55 - nemám slov, pokoj je naprosto….
12:55 - 18:00 - nemám sebemenší tušení co dělo se po celou tuto dobu, jediné co vím, že vyspaná jsem do růžova, a že mám opravdu hlad.
19:30 - díky svému dlouhému spánku, jsem připravena poznat Prahu v nočním hávu. Plna života, světel a hudby je, a celou mne vtahuje do svého vlastního světa a tempa. Procházím se ulicemi po dlážděných chodnících, společnost mi dělají hvězdy svítící nad střechami střech a náhodní kolemjdoucí. Jsem naprosto uchvácená tímto městem a oči mé jsou diváky ohromenými. Je tu tolik věcí, které bych chtěla zkusit, vidět, ochutnat, poznat, slyšet a vyzkoušet, ale čas je neúprosný běžec. A můj čas je vymezen jen na necelé 2 dny, což znamená, že se na cestu domů vydám 17.5.2009 v 6:00, a v ten den bude čas jen na místnost s označením 00 (tím je myšlena místnost, kam i císař pán chodí sám). Proto si musím této kamenné krásky co nejvíc užít a hlavně poznat, čímž je důkazem i můj zcela nabitý plán příštího dne, však teď si užívám v Hard Rock Café - naprosto fascinující místo, živá skupina, vlastně hudba ( pochopitelně, že skupina je živá, což se už nedá říct o některých návštěvnících), dobré pití, příjemní spolusedící, spoluposluchači a spolurozjímači nad dobře promyšlenými texty jedné skupiny.
16.5. 2009-pííííp,pííííp,pííííp- hloupej budík, maminko já nechci do školy, v tom si uvědomuju, že nejsem doma, probouzím se s těžkým tělem, v hlavě šumí, jak šumák na nočním stolku po ránu a já se modlím ať tenhle stav (bez)tíže přežiju.
9:00 - vyrážím na poznávací den Prahy, neptejte se, jak jsem se, tak rychle zotavila, ale nejmenovaný lék (silně šumící) dělá zázraky.
Mé první kroky vedou na Pražský hrad, lidí je kolem plno, jako by tu dávali někde něco zadarmo. Před bránou stojí pár strážců a skupinka lidí se snaží ze všech sil je rozesmát, ale oni ne a ne se alespoň pousmát. V tom se kolem mne mihne malá holčička s maminkou, kouká zblízka na jednoho vojáka a v tom praví:,, Maminko, a on je opravdu živej?" No a hádejte, co se stalo, ten suchar v uniformě to nevydržel a usmál se. Stála bych tam ještě nějakou chvíli, kdyby mě netlačil čas, proto se urychleně vydávám podívat na Katedrálu Sv.Víta. Člověk, který se před ní ocitne, se cítí zcela zbytečný a nedůležitý, neb je to majestátná stavba, která je děsivě dechberoucí a myslím, že není třeba říci více.
Přesunuji se na most, o kterém se říká, že je "z vajec" -ano, je to Karlův most. Prohlížím si sochy a obrazy umělců. Výhled je z mostu krásný, prohlížím si jednotlivé budovy a představuju si, jak to tady mohlo vypadat ve středověku, v tom se ozývá žaludek a sděluje mi, že je čas oběda, proto se vydávám na Staroměstské náměstí, kde si koupím pražské trdlo (velmi chutná to věc obalená ve skořici). Počkám na ,,celou" hodinu a podívám se na Orloj - kostra se zvonečkem, zaujala mne nejvíce, ale opět mne udivuje kolik je tu lidí, člověk na člověku je doslova nalepen a doufá, že nebude fotoaparátem z Asie do hlavy uhozen. Jsem naprosto znavena, ale mé nohy ještě míří do Národního muzea, zde platím lístek a dostávám brožuru, kterou s úsměvem vracím, ale pokladní je jiného názoru a říká ať si ji vezmu, pokrčím rameny a jdu. Národní muzeum je zvláštní budova, která na mě působí ospale i živě, připadá mi, jako by se zde zastavil čas. Procházím se jednotlivými patry a sekcemi, avšak nejvíce mne zaujala jedna věc, která mne přivedla do takového smíchu, že procházející pár se na mě nechápavě díval.Tou věcí, která mě rozesmála, byla použitá náplast Járy Cimrmana, myslím, že to mluví za vše. Je květen, slunce svítí, teplo je hrozné a klimatizaci zde nevedou. Dívám se kolem, aha, už vím na, co je ta brožura- miniaturní přivaděč chladného vzduchu za pomoci pohybu zápěstí jedné mé ruky. V 16:00 opouštím muzeum, ještě pořídím několik fotek Václavského náměstí a poté mířím k nejbližšímu metru. Na pokoj se dostávám až k večeru. Sbalím několik věcí do kufru. V 20:00 ochutnám hotelovou kuchyni, ale jsem tak unavená, že nevím co jím, ale jsem spokojena, že stihla jsem vše, co jsem chtěla.
17.5.2009 - 6:20 sedím v autě na nekonečné D1, jsem naprosto spokojeným člověkem, kterého stále udivuje svět kolem, ale který chce už být doma, tak přidej plyn, honem.
Začala jsem patetickým sentimentem a končím podivným závěrem, ale i ,, stověžačka" taková je, hlavní město vlasti mé.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama