Rozum se snaží pojmenovat, co srdce cítí,tah štětce a plátno se mísí,vytvořit to, co v duši je, je sen o ledu,který netaje. (K.J.)

Pírka nenáviděné lásky a milované nenávisti

4. března 2010 v 21:10 | bezejména |  Pisárna
Havraní peruť snáší se k zemi,
dvě siluety stojí mezi všemi.
Tón v tónu se probouzí s ránem,
a ty je slyšíš v kapkách za zrcadlem.
Labutí perut´ vznáší se k nebi,
dvě siluety plují mezi všemi.
Nota k notě ulehá s večerem,
a ty je vidíš v loďkách za mořem.

Havraní křídla zmizí v dáli,
a ty se cítíš jako Vilém v Máji.
Světlo vchází s tmou do stínu,
a smítka žalu tančí ve víru.
Labutí křídla zamávají v záři,
a ty se nacházíš v nebeském ráji.

V melodii se naděje rodí,
a s nadějí se láska plodí.
Láska je zutrhaná řeka,
příval vln od bájného reka,
a víš, že ho miluješ,
a ji nenávidíš.
A ty ho nenávidíš,
a ji miluješ.

Nenávidím a miluji,
jako Catulus Lesbii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama