-Láska je sen o krásnu, který zříš jen v zrcadlech jedince z ušlechtilého kovu myšlenek čistých
-Ale já tu smůlu mam, že srdce mám dokořán, a snažím se o svých slovech s někým mluvit, avšak všichni jsou zahleděni do "algebry" a já jsem poté sama v cizím světě, s hlavou v oblacích,opět ve své samotě,ponořena do své duše. Avšak neztrácím naději, po čase kdy špatné věci se dějí, vždy přijde chvíle štěstí znova, jako světluška.
Ve světle luceren je naděje, člověk musí věřit zas a znova. Bojovat, nevzdávat se, když vytrvá, doba štěstí se vrátí, i když se zdá býti to těžké, poslouchej srdce i hlavu, jen nezapomínej, že myslím srdce a hlavu svou,a tím svou myslím tvou, neb každý svého štěstí strůjcem