Poslední dobou nenacházím slov, lidé kolem mě chodí, a já je nevnímám, já ponořena do svých myšlenek jsem snažící se nalézt alespoň jednu odpověď na mou spoustu otázek, můj zrak je sklopen k zemi, ale proč, vždyť svět kolem nás tak krásný je, ale já jej poslední dobou nevnímám a přesto, že na mě volá, ať zastavím se na chvíli, ať u kávy si popovídat můžeme, já jen mávnu rukou a snažím se číst slova mezi puklinami v chodníku, číst mezi řádky novinových článků a nalézt jejich smysl, smysl zmatených vět, které nic neříkají, já člověk s rukama v kapsách, ptám se karet, co dál, kostky kdosi vrhl a já rozehranou hru už nedokážu zastavit, ale jaký je důvod stát na jednom místě, v prázdnotě městského šera, když v dáli se travnatá krajina rozprostírá, ach, ten pohled, ten pohled je lékem pro mou bolavou hlavu, a zmatenou mysl, je živou vodou pro rozpraskanou půdu, která tak dlouho prosila o kapky deště, já člověk, stále jdu cestou městského šera, pokračuju na cestě …ale kam…na to se ptám, klopím zrak k zemi, pozoruji špičky bot, mé rty halí šál, nevnímám svět, myšlenky mé mi nedají spát, nedokážu zastavit, někde v dáli slavík zpívá, snad aby obarvil bílou růži krví svou, pro lásku sobeckého člověka, který neví, na co se ptát, můj dech se mění v obláčky, které se nikdy nedotknou nebe, ptám se kam šel jsem to jen, zastavit nemůžu, anebo nechci, zmatená myšlenka je nahrazena myšlenkou zmatenější, mám pocit, že ztrácím svůj cíl, kam šel jsem to jen, pověz chodče, kam tě vedou kroky tvé, ptám se sloupů, jaké to je stát na jednom místě, a vědět svou úlohu jistojistě, lidé kolem mne chodí, ale já nic nevnímám, myšlenky nedají mi vydechnout, nedokážu myslet, kam vlastně jdu, neovládám své svaly a přesto jsou v pohybu směřující, kam, na to se ptám, myšlenka, chodník, stisknutá dlaň, štěkot, vítr, matka s dítětem, dívka na lavičce, zvuk hodin, hovor milenců, rachot motoru, dusot kroků, šustění bund, mluva lidí, dech chodců, chlapec s kytarou, zahradník s motykou, žena s taškou, muž řvoucí do telefonu, školák těšící se domů, zvuk zvonů, lidé kolem směřující, kam, na to se ptám, myšlenky mé už nevnímám, nač klopit zrak, tvář k nebi pozvedám, nabírám vzduch do plic, kroky zpomalují, ústa vydechují, mé svaly zastavují, ptáte se proč, mám před sebou přechod …………………………………………………………………………………………………………………..