Rozum se snaží pojmenovat, co srdce cítí,tah štětce a plátno se mísí,vytvořit to, co v duši je, je sen o ledu,který netaje. (K.J.)

Únor 2010

bez(e)jména

28. února 2010 v 20:52 | Kate |  Pisárna

bez(e)jména

28.02.2010
Znova se utápím v řece pochybnosti, prosím vítr, aby odvlál mé starosti, jdu vstříc věcem nečekaným, povinnostem ode mne očekávaným, po tváři teče rosa průzračná, kapky krve na sklo dopadají, v dáli se pás hor majestátných tyčí, šeptají rady, jako mudrci dávní, dávné doby- dětství mé- se už nevrátí, ocitla jsem se v džungli společnosti, lidé kolem mne se točí v kruhu a já chycena všedností jsem zařazena do pruhu, nechci býti jedním z šedého davu, ne, nedám se na žádnou stranu, já píši stránky života svého, chci říci slova rozumu mého, společnost si nedá říci, ze všech sil snaží se mi dát štítek, bojuji s lhostejností zatracených snítek, i přesto se mne snaží zaškatulkovat, ale já dokud budu živa, nedám se přikovat, čiňte co je vám libo, já jsem já , naprosto svá, nedovolím býti do kolonky zařazena, proto místo se jménem prázdné nechám, a svou hlavu, rozum, srdce, tělo bez(e)jména ponechám.

Příběh (z) prohry

25. února 2010 v 10:26 | Kate |  Pisárna
Neznám se, nevidím se.Dítě ve mně křičí, dospělý se vkrádá,dítě pláče a drží se mé dlaně,
nechci tě pustit, snažím se. Avšak dospělý hlásí se o slovo a dělí nás skrz olovo,
opona padá, odnesla hry, teď píšou se příběhy (z) prohry.Dětství je svět za zrcadlem,
ale já byla nucena odejít, neb skutečný svět je (prý) před zrcadlem.
S nevědomostí lépe se žije, s vědomostí vše lépe tleje.Noc střídá noc a
já pouštím se a padám, nedokonale s dokonalostí se peru,jsem tonoucím bez dechu,
jsem lokomotiva bez páry,přes veškerou snahu povídám, že nemám páru
o tom, s čím se to vlastně peru.Stojím, padám, vstávám,dostávám rány bez odezvy.
Stojím na cestě,tam kde se křižují,za mnou dítě,přede mnou dospělý,ze stran jen sítě,
pode mnou jen černá zem, nade mnou….
...Bože, at´ je to sen.



Jsi...

14. února 2010 v 21:21 | Kate |  Pisárna
Jsi tak sám
Nevíš kudy kam
Kam dát se vést
Chtěls ke hvězdám
Vznést se až tam
Kde snům jsou dveře dokořán
Jsi tak sám
Nevíš kam dát se vést
Osud tě láskou svedl
Chtěls jen pro ní žít
Pak tě do hrobu svezl
Jsi tak sám
Nevíš kam patříš
Jsi jak nemocný připoután
Svět jako železná koule stahuje
Až tam kde noční můry začínají
Jsi tak sám
Tvá hlava je plna zmatku
A ty říkáš mlč ty zmetku
Dostal ses až na dno
Až tam kde slunce nevidí
Jsi tak sám
Tvé srdce je chladné
A ty říkáš není to snadné
Je to tvá vina tvůj úděl
Tvá duše je tam kam patří
Našels své místo v prázdnotě
Smiř se s životem v samotě
Vždyt'……..
Koukni
ptáci odlétají
Nebe je čisté
A slunce vychází
Snad naděje
tu ještě je