Rozum se snaží pojmenovat, co srdce cítí,tah štětce a plátno se mísí,vytvořit to, co v duši je, je sen o ledu,který netaje. (K.J.)

AHoj, zdravím Všechny podruhé v Novém ro©ku !!!

3. ledna 2010 v 1:11 | Kate |  Pisárna
AHoj, zdravím Všechny podruhé v Novém ro©ku !!!
Asi si říkáte proč podruhé, když je to poprvé, což je logická dedukce, ale jelikož jsem včera po půlnoci načala právě ten první článek, tak tenhle je pro mne druhý, pro vás první, ale prvnímu chybí zakončení, které bude dopsáno dnes v poledních hodinách, tak začínám druhým prvním nebo prvním druhým, nějak jsem se zamotala. Snad pochopíte J




Nějak se nemůžu vyrovnat s faktem, že je zas nový rok a upadám do jakési melancholie, no možná je to způsobeno pivem a sklenkou
jednou, dvěma, no tak fajn třemi skleničkami whisky, sic v hlavě trochu šumí, jak šumák po ránu na nočním stolku, ale v tomto jakém si záhadném mimozemském (viz obr.) rozpoložení jsem se rozhodla podívat na svou památkovou krabici. Jak sem se jí
tak prohrabávala, našla jsem tam (kdysi bych řekla úžasné, skvělé moderní věci) KRÁMY a HARAMPADÍ, avšak se zde nalezly i věci, nad kterými ukáply i slzy, neboť připomínají určité životní etapy, milované osoby a mé tehdejší mozkové pochody vzniklé nejspíš nějakým zkratem. Jenže našla jsem zde také svůj zápisník básní a různých slohovek a úvah. Zprvu jsem si říkala kdo to napsal, dyt to nemohla vymyslet má hlava, v té době ,, edisonka" nad mou hlavou byla mimo provoz, netušila jsem, že právě díky tomu budu mít konečně jasno, jakým směrem bych se v životě chtěla ubírat, hlavně ted když jsem maturant a rozhoduji se co dál.
Nikdy jsem si nevedla deník, teda pokoušela jsem se o to nesčetněkrát, ale když jsem si to po týdnu přečetla, říkala jsem si , že jsem naprosto vypatlaná (já,šprtka na základní škole). No nic, když jsem si ty básně a různé jiné výtvory ( i co se kreseb a obrázků týče) přečetla, zjistila jsem, že jsem si nevědomky psala deník svého života v této podobě. Je toho spousta, možná nějaké práce časem zveřejním, tedkom bych zde dala jednu věc,která
mě překvapila,není sice na nějaké úrovni, ale když si uvědomím, že to psalo desetileté/ jedenáctileté děvče, mé malé pomatené já, trochu mě to děsí.

,, Cítíš se tak sám, lidé kolem tebe chodí, zdá se ti, že život utíká pomalu, ale přesto rychle.
Ohlédneš se a nic není takové, jaké bylo. Přemýšlíš nad problémy světa, nad údělem lidstva, nad zázraky přírody, nad utrpením, radostí, láskou, zármutkem, zrozením i smrtí, a víš, že nikdy nenalezneš odpovědi na vše, stačila by jedna jediná odpověď a vše by mohlo být jednodušší."

Tímto sentimentem končím. Tečka.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Praštěný človíček (autor) Praštěný človíček (autor) | 3. ledna 2010 v 1:18 | Reagovat

Ach, ty chybby, a hloupé řeči. Až se zbudím, tak bude korekce. Dobrou Všem.

2 Agáta Agáta | 3. ledna 2010 v 1:30 | Reagovat

fajn článek, dobře sem se zafarala...nemluvě o tom, žes mi připoměla, že bych taky mohla otevřít tu svou krabici :)

3 horsefeather horsefeather | 6. ledna 2010 v 18:09 | Reagovat

No, já bych taky měla otevřít tu svou krabici,hlavně ta krabice na ¨hlavě,ta mi nějak nefunguje,šílená ztráta paměti;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama