Rozum se snaží pojmenovat, co srdce cítí,tah štětce a plátno se mísí,vytvořit to, co v duši je, je sen o ledu,který netaje. (K.J.)

Leden 2010

Novoroční článek

5. ledna 2010 v 22:20 | Kate |  Pisárna
1.1.2010
- STARONOVÝ ROK-


A nový rok je tu. Nadešel čas důležitých rozhodnutí, alespoň co se mě roztřeseného, praštěného, stále nerozhodnutého, ztraceného v obrovitém divadle zvaného svět, malého človíčka týče. Koukám na kalendář, ze kterého na mě doslova křičí numero 2010, a doslova se hroutím děsem a strachem ze židle. Když se ohlédnu zpět do minulého roku divím se, kolik věcí jsem stihla, ale také mě mrzí, kolik věcí jsem promeškala.
Čas je neúprosný běžec, který se v cíli nezastaví, i když jej sebevíc prosím, přemlouvám a žádám, aby si dal alespoň pauzu na strečink, kafe, cigáro nebo na něco podobného. Ale to on ne, dál pokračuje na své nekonečné trati a jde si za tím svým. Vlastně, když se na to podívám z jiné stránky, je někým kdo mě inspiruje, nutí mě vstát, když spadnu, nutí mě bojovat i když ostatní říkají, že je vše ztracené, dává mi víru a naději, že vše jde ještě změnit, když člověk vytrvá a naslouchá svému srdci a hlavě.

Ale i tak mám obavy z toho, co mě čeká a nemine, a když na to pomyslím, stávají mi chlupy hrůzou i na místech kde se žádné nevyskytují, a co teprve ta námraza, která se šíří po mých zádech. Ouha, to je jen průvan, který vychází z údajně dobře utěsněných oken a zateplení v palubkách, ale to přece nevadí, vždyť se přeci říká, že i mistr tesař se někdy utne a člověk je jen člověk…hm…to zas bude dalších 30 Kč u lékařky a to jen za to, aby se mohly šířit nové zprávy (jen zdání, správný název by zněl drby, ale ty nejsou moc slušné, tak zůstaňme u těch zpráv) z druhé, třetí, čtvrté,….sedmé,….desáté ruky o tom jak Jana J. byla s Pepou P, nějaký syn příbuzný příbuzných rodiny paní Marie M, na dostaveníčku v no-name restauraci. Bezejmenná z důvodu zmiňovaných rukou, neboť název se neustále měnil, nejspíš proto, že majitelé n-tých rukou mají jaksi problém s nedostatkem nějakého ginkgo-marasu, zkrátka informace za všechny prachy, doslova, nezapomeňte na těch 30 Kč, vždyť za to by si člověk mohl koupit huba buba a to je panečku něco fakt fest fajného, hlavně ve vlasech, pokud nerostou zrovna na vaší hlavě.
Ale no tááák, lidi, to mě nemůžete upozornit, že se zase odkloňuju od tématu a melu nesmysly?! Smutné je, že jsou pravdivé. Hlavní je, že vstupujeme do nového roku s čistým štítem, a toho bychom měli využít. Někteří z vás se uvázali předsevzetími, stejně jako já. Říkám si, proč jsem to jen udělala, ale pravdou je, že mne pohání, neboť jsem člověk cílevědomý a (bohužel) do jisté míry i člověk ctižádostivý, který nerad přiznává neúspěch, avšak nastanou chvíle, kdy si jej přiznat musím.

Jak jsem se už zmínila, nastalo pro mě důležité období, protože se musím rozhodnout, kterou z vysokých škol bych si měla vybrat, sice v tomhle směru už mám jasno, ale nedokážu si vybrat obor, který by byl ten ,, pravý" pro mne. Ale, prosím, nemyslete si, že jsem člověk, který se o moc věcí nezajímá, opak je pravdou. Zajímám se o spoustu věcí, hlavně co se týče dějin světa a lidstva, situací ve světě, filozofií i uměním, a v tom je má potíž, nadchla jsem se pro moc věcí a všemi se zabývám se stejně vysokým nasazením. Kdyby se tak našel obor, ve kterém by se všechny tyto aspekty mého zájmu našly, byla bych tzv. šťastná jako blecha. Abych řekla pravdu, napadá mě jeden obor, který
toto splňuje, ale jako každý člověk před důležitým rozhodnutím jsem patřičně nejistá, neboť si říkám, co kdyby to nevyšlo, co pak?
Když upadám do černých myšlenek pochybnosti, vždy si vzpomenu na slova, která jsem napsala někdy v 7. třídě:

,,Věř svému srdci a svým snům, jen člověk s vírou a nadějí dojde k svému cíli." Nevím, jak mě tohle napadlo, ale je to pro mne hřejivá myšlenka, které se držím a vím, že mé srdce stále věří, bojuje a nevzdává se.

Tímto děkuji všem, kdo při mně stojí a radí mi, i když ví, že je to mnohdy marné, já mám totiž svou hlavu. Také držím palce všem maturitním ročníkům roku 2010, ať zvládnou maturitu a splní se jim jejich sny.

AHoj, zdravím Všechny podruhé v Novém ro©ku !!!

3. ledna 2010 v 1:11 | Kate |  Pisárna
AHoj, zdravím Všechny podruhé v Novém ro©ku !!!
Asi si říkáte proč podruhé, když je to poprvé, což je logická dedukce, ale jelikož jsem včera po půlnoci načala právě ten první článek, tak tenhle je pro mne druhý, pro vás první, ale prvnímu chybí zakončení, které bude dopsáno dnes v poledních hodinách, tak začínám druhým prvním nebo prvním druhým, nějak jsem se zamotala. Snad pochopíte J




Nějak se nemůžu vyrovnat s faktem, že je zas nový rok a upadám do jakési melancholie, no možná je to způsobeno pivem a sklenkou
jednou, dvěma, no tak fajn třemi skleničkami whisky, sic v hlavě trochu šumí, jak šumák po ránu na nočním stolku, ale v tomto jakém si záhadném mimozemském (viz obr.) rozpoložení jsem se rozhodla podívat na svou památkovou krabici. Jak sem se jí
tak prohrabávala, našla jsem tam (kdysi bych řekla úžasné, skvělé moderní věci) KRÁMY a HARAMPADÍ, avšak se zde nalezly i věci, nad kterými ukáply i slzy, neboť připomínají určité životní etapy, milované osoby a mé tehdejší mozkové pochody vzniklé nejspíš nějakým zkratem. Jenže našla jsem zde také svůj zápisník básní a různých slohovek a úvah. Zprvu jsem si říkala kdo to napsal, dyt to nemohla vymyslet má hlava, v té době ,, edisonka" nad mou hlavou byla mimo provoz, netušila jsem, že právě díky tomu budu mít konečně jasno, jakým směrem bych se v životě chtěla ubírat, hlavně ted když jsem maturant a rozhoduji se co dál.
Nikdy jsem si nevedla deník, teda pokoušela jsem se o to nesčetněkrát, ale když jsem si to po týdnu přečetla, říkala jsem si , že jsem naprosto vypatlaná (já,šprtka na základní škole). No nic, když jsem si ty básně a různé jiné výtvory ( i co se kreseb a obrázků týče) přečetla, zjistila jsem, že jsem si nevědomky psala deník svého života v této podobě. Je toho spousta, možná nějaké práce časem zveřejním, tedkom bych zde dala jednu věc,která
mě překvapila,není sice na nějaké úrovni, ale když si uvědomím, že to psalo desetileté/ jedenáctileté děvče, mé malé pomatené já, trochu mě to děsí.

,, Cítíš se tak sám, lidé kolem tebe chodí, zdá se ti, že život utíká pomalu, ale přesto rychle.
Ohlédneš se a nic není takové, jaké bylo. Přemýšlíš nad problémy světa, nad údělem lidstva, nad zázraky přírody, nad utrpením, radostí, láskou, zármutkem, zrozením i smrtí, a víš, že nikdy nenalezneš odpovědi na vše, stačila by jedna jediná odpověď a vše by mohlo být jednodušší."

Tímto sentimentem končím. Tečka.