close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Rozum se snaží pojmenovat, co srdce cítí,tah štětce a plátno se mísí,vytvořit to, co v duši je, je sen o ledu,který netaje. (K.J.)

snaha

29. prosince 2008 v 11:39 | Kate |  Pisárna
nové:

Srdce jde kupředu,
tak ztracená.
Rozum zůstává pozadu,
tak zmatená.

Cítí svůj tep,
kroky přibližují se.
Slyší svůj dech,
oči střetávají se.

Cítí svůj tep,
dlaně se dotýkají.
Slyší svůj dech,
osudy se setkávají.

Rozum zaslepen,
tep pádí s přílivem.
Srdcem otřesen,
dech se ztrácí s odlivem.

Ona s časem závodí,
Už ví o kom v noci sní.
Chvíle štěstí uplynula,
společná cesta se rozplynula.

Vzpomínka zůstává
a času odolává.
Jediné co chtěla říct,
co ústa zapomněla říct.

Co zůstávalo nevyřčeno,
právě ted je odhaleno:
,,chci Tě znát"
,,chci tě znát".


řekni duše co říci chceš,
o lásce své co v srdci jest,
vyřkněte ústa po čem srdce touží,
at se už dál nesouží,
netrap mě duše má
otázkou co mi láska dá,
vždyt láska je dar,
co přináší radost i žal.






Nad zemí se vznáším,
bloudím nebeským mořem
snažící se dotknout hvězd.
Je to jen sen,jen sen…
Sedím na kamenné podlaze,
slzy tančí na mých dlaních,
má duše prosí,potřebuje tě.
Dusí mě zdi,
dusí mě mříže,
dusí mě i vzduch,
dusíš mě ty.
Člověk trpí za to,
co bylo správné,
a oni to nazývají sobectvím,
sobectvím!
Neví co je pravda,
mají vlastní pravdu.
Má duše prosí,potřebuje tě.
Dusí mě zdi,
dusí mě mříže
dusí mě i vzduch,
dusíš mě ty.
Co je pravda?
Co je lež?
Obojí je slepé,zahalené,
Skrývající se pod cizí maskou.
Co je fér?
Co je správné?
Co je pravda?
Sedím na kamenné podlaze,
slzy tančí na mých dlaních,
sním o dotyku hvězd.
Dusím se,
dusím se světem,
čekám tiše na nespravedlnost,
až mi vezmou dech,
až utlumí můj tep,
až udusí mě navždy.
Má duše přestala prosit,
ano udusí mě,
ne tyhle zdi,
ne tyhle mříže,
ale ty!
Ty, která jsi mě zradila,
a pravdu neřekla,
ty,která jsi mě zradila,
ty,kterou jsem miloval.
Ano,udusí mě,
udusí mě s čistým srdcem
a vírou,kterou jsi ty ztratila,
ztratila!
Dusím se vším co jsi,
Dusím se,dusím se, dusím…
….jsem volný………














-
Slunce mi svítí nad hlavou,
a já se procházím jasnou oblohou.
Na dlani mám celý svět,
jako ten rozmarný květ,
ověnčen půvabem,
jež dlí v srdci jen.
Tak krásné je procitnutí z temnot,
když zříš ten nádherný života klenot.
Živoucí strom stojící v planině,
je nadějí a světlem v temnotě.
Šeptá,volá přijd ke mně,
bud mnou a já budu tebou.

Co říci ti mám,když nenacházím slov?
Jak vyjádřit,že jsi můj života klenot?










-to co v očích svých máš,

to v očích mých zrcadlí se.

Bolest ,jest zrcadlí se ti v očích,

trýzní mou duši.

Radost,jest zrcadlí se ti v očích,

trýzní mou duši.

Tak pověz,co trýzní mě?

A ty jen chladně odpovíš:

,,přeci láska".



-cestou dlouhou svou i tvou,

já půjdu věrně za tebou.



-Svět není zlý jak se zdá,

zlí jsou jen někteří lidé,

a oni dělají svět horším.



-Tvé srdce je jako křišťál
a když se zlomí,

je tvá naděje pryč.

Tak věř svému srdci a svým snům,

jen člověk s vírou a nadějí ,
dojde k svému cíli.



-lásko má nekonečná,

ty jsi ta jediná,
se kterou jen mohu být.
Tvůj úsměv,tvé oči,
jsou tak nádherné,
že bez nich nemohu být.
Ty jsi má jediná láska,
kterou tak zbožnuji,
prosím,věř mi.



- noc temná,
noc záhadná.

noc hvězdná,
noc nádherná.


noc kouzelná,

noc magická.




noc tichá,

noc tajemná.
Prostě nepopsatelná.






- já lásku svou ti chci dát,
má náruč je dokořán.
Chci cítit polibky tvé,
mé srdce patří jen tobě.
Láska je jako růže červená,
má duše je jen tvá.
Myslím na naše něžné doteky,
na naše teplá těla,
na bušící srdce,která tlučou jen pro sebe.



láska je neskutečná,
na začátku je krásná,
překrásná,dává nám naději,
že nic se už nepokazí a najdenou..
…frrr..uletí
jako ten bílý ptáček,
jako ten vítr uletí pryč.
Láska je jako poupátko,ze kterého
vykvete nádherná růže,
ale když začne odkvétat,tak láska,
ta láska ,která na začátku tak hřála,
najednou zmizí a zůstane jen pouhý chlad,
jen bolavá rána v srdci.
A vy si říkáte,proč,co se tak najednou pokazilo?
To nikdo neví,ale takový je život a s tím nic nenaděláme.
A v naší duši zůstanou jen vzpomínky,ty krásné,ale i ty špatné.


...mimochodem,tohle vzniklo v hodině literatury...ale pssst...profesorce to raději neříkejte...:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama