Rozum se snaží pojmenovat, co srdce cítí,tah štětce a plátno se mísí,vytvořit to, co v duši je, je sen o ledu,který netaje. (K.J.)

Kresba na zdi - vlk

27. května 2017 v 5:33 | bezejména |  Moje kresby
 

Jsi.....

12. dubna 2016 v 10:56 | bezejména |  Pisárna
Jsi tak sám
Nevíš kudy kam
Kam dát se vést
Chtěls ke hvězdám
Vznést se až tam
Kde snům jsou dveře dokořán
Jsi tak sám
Nevíš kam dát se vést
Osud tě láskou svedl
Chtěls jen pro ní žít
Pak tě do hrobu svezl
Jsi tak sám
Nevíš kam patříš
Jsi jak nemocný připoután
Svět jako železná koule stahuje
Až tam kde noční můry začínají
Jsi tak sám
Tvá hlava je plna zmatku
A ty říkáš mlč ty zmetku
Dostal ses až na dno
Až tam kde slunce nevidí
Jsi tak sám
Tvé srdce je chladné
A ty říkáš není to snadné
Je to tvá vina tvůj úděl
Tvá duše je tam kam patří
Našels své místo v prázdnotě
Smiř se s životem v samotě
Vždyt'
Koukni
Ptáci odlétají
Nebe je čisté
A slunce vychází
Snad naděje
Tu ještě je

Myšlenky chodce

12. dubna 2016 v 10:30 | bezejména |  Pisárna
MYŠLENKY CHODCE
Poslední dobou nenacházím slov, lidé kolem mě chodí a já je nevnímám, já ponořena do svých myšlenek jsem snažící se nalézt alespoň jednu odpověď na mou spoustu otázek, můj zrak je sklopen k zemi, ale proč, vždyť svět kolem nás tak krásný je, ale já jej poslední dobou nevnímám a přesto, že na mě volá, ať zastavím se na chvíli, ať u kávy si popovídat můžeme, já jen mávnu rukou a snažím se číst slova mezi puklinami v chodníku, číst mezi řádky novinových článků a nalézt jejich smysl, smysl zmatených vět, které nic neříkají, já člověk s rukama v kapsách, ptám se karet co dál, kostky kdosi vrhl a já rozehranou hru už nedokážu zastavit, ale jaký je důvod stát na jednom místě, v prázdnotě městského šera, když v dáli se travnatá krajina rozprostírá, ach, ten pohled, ten pohled je lékem pro mou bolavou hlavu a zmatenou mysl, je živou vodou pro rozpraskanou půdu, která tak dlouho prosila o kapky deště, já člověk, stále jdu cestou městského šera, pokračuji na cestě …ale kam…na to se ptám, klopím zrak k zemi, pozoruji špičky bot, mé rty halí šál, nevnímám svět, myšlenky mé mi nedají spát, nedokážu zastavit, někde v dáli slavík zpívá, snad aby obarvil bílou růži krví svou pro lásku sobeckého člověka, který neví na co se ptát, můj dech se mění v obláčky, které se nikdy nedotknou nebe, ptám se "kam šel jsem to jen", zastavit nemůžu anebo nechci, zmatená myšlenka je nahrazena myšlenkou zmatenější, mám pocit, že ztrácím svůj cíl, kam šel jsem to jen, pověz chodče, kam tě vedou kroky tvé, ptám se sloupů, jaké to je stát na jednom místě a vědět svou úlohu jistojistě, lidé kolem mne chodí, ale já nic nevnímám, myšlenky nedají mi vydechnout, nedokážu myslet, kam vlastně jdu, neovládám své svaly a přesto jsou v pohybu směřující...kam.., na to se ptám, myšlenka, chodník, stisknutá dlaň, štěkot, vítr, matka s dítětem, dívka na lavičce, zvuk hodin, hovor milenců, rachot motoru, dusot kroků, šustění bund, mluva lidí, dech chodců, chlapec s kytarou, zahradník s motykou, žena s taškou, muž řvoucí do telefonu, školák těšící se domů, zvuk zvonů, lidé kolem směřující... kam..., na to se ptám, myšlenky mé už nevnímám, nač klopit zrak, tvář k nebi pozvedám, nabírám vzduch do plic, kroky zpomalují, ústa vydechují, mé svaly zastavují, ptáte se proč, mám před sebou přechod.
 


Viktor Dyk

2. října 2015 v 20:30 | bezejména |  Moje kresby

Ivan Lupták

31. května 2015 v 12:51 | bezejména |  Moje kresby

Miloslav König

1. prosince 2014 v 13:41 | bezejména |  Moje kresby

Rychlo čmárání

1. května 2014 v 22:07 | bezejména |  Moje kresby




Jared Leto

29. srpna 2013 v 22:43 | bezejména |  Moje kresby

Tomáš Klus podepsán

29. listopadu 2012 v 20:30 | bezejména |  Moje kresby

Igor Chmela - čtená zkouška

29. listopadu 2012 v 20:29 | bezejména |  Moje kresby


Ian Somerhalder - postup

8. listopadu 2012 v 21:20 | bezejména |  Moje kresby




Rebel bez příčiny - záhada rebelovy smrti

18. října 2012 v 21:41 | bezejména
James Dean - Záhada rebelovy smrti
Jednoho zářijového večera roku 1955 přijel Alec Guinness, jehož čekal osud největší britské hvězdy jeviště i plátna, do Los Angeles, aby natočil svůj první hollywoodský film The Swan. Když se svou společnicí, sce­náristkou Thelmou Mossovou, hleda­li v restauraci stůl, setkali se s čtyři a dvacetiletým americkým hercem v džínách a tričku, který je pozval ke svému stolu. Nejdříve je však požá­dal, aby si prohlédli jeho zářící stříbr­ný vůz, Porsche 550 Spyder, který právě koupil a byl jeho velkou chlou­bou.
Auto bylo samozřejmě velice krás­né, ale Guinness z nevysvětlitelné příčiny pociťoval nevolnost. Jak uve­dl o mnoho let později ve své životo­pisné knize Blessing in Disguise, ne­mohl se zbavit pocitu, že z auta vyzařuje cosi zlověstného.
A pak, jako by byl někým jiným, jako by pouze slyšel slova, která ve skutečnosti sám vyslovoval, náhle uslyšel, jak mladého vlasatého herce žádá, aby do tohoto vozu nikdy nena­sedal. Zároveň se podíval na hodinky a řekl: "Je 10 hodin, pátek 23. září 1955. Jestli do toho auta vstoupíte, touto dobou za týden vám přinese smrt."
Trochu vylekaný mladík se usmál a Guinness se omluvil za svá podiv­ná slova. Avšak o sedm dní později, 30. září, krátce před šestou hodinou večerní, se jeho děsivé proroctví vy­plnilo. V následujících hodinách byl Guinness i celý svět omráčeni zprá­vou o předčasné smrti mladého her­ce, který svým stříbrným vozem cestoval na závody v Salinas a u ka­lifornského městečka Cholame se srazil s černou limuzínou.
A hercovo jméno? James Dean. Guinness nebyl jediný, na koho Jimmyho vůz nepůsobil dobře. Několik dní před svou poslední jíz­dou se ho jeho někdejší přítelkyně Ursula Andressová snažila přesvědčit: "Vůbec se mi nelíbí. Nejezdi s ním!" Jimmy ji požádal, aby jela také, ale ona odmítla. To bylo naposledy, kdy ho viděla živého.

To jsou jen dvě z mnoha shod týkajících se tragické smrti jedné z nejcharismatičtějších filmových hvězd, která se zdála být předurčena k velké herecké slávě. Jimmy přišel o život při řízení tohoto vozu, a byl pouze prvním z mnoha, kteří poznali "prokletí" jeho auta. Bylo jich více než 11, kteří poznali co znamená "potvůrka" (malý bastard, little bastard) ,jméno jež mu dal sám Jimmy.
Po Jimmyho smrti koupil vrak "Potvůrky" majitel autodílny George Barris na náhradní díly. Když ale vůz dopravili do jeho garáže, záhadný způsobem se uvolnil ze své plošiny a jednomu mechanikovi zlomil nohu.
Krátce nato si jeden automobilo­vý závodník koupil dvě jeho pneu­matiky a nasadil je na kola svého vozu. Během jízdy obě pneumatiky nepochopitelně praskly, vůz byl vy­mrštěn ze silnice a jeho řidič téměř zahynul.
V říjnu 1956 se "Potvůrka" podí­lela na třech nehodách, které se ode­hrály během jediného závodu v Pomoně v Kalifornii. Jeden vůz, v kterém závodil lékař dr. William Eschrich, měl nedávno namontovaný motor z "Potvůrky". Na okraji dráhy se auto převrátilo, a Eschrich jen tak tak vyvázl bez zranění. Policistu Boba Millera, který stál opodál, zasáhlo do hlavy kolo, které při nehodě ulétlo. Fyzik dr. Troy McHenry už bohužel neměl takové štěstí jako Eschrich a Miller. U jeho vozu pocházela z "Potvůrky" zadní náprava. Během závodu se McHen­ryovo auto náhle stalo neovladatel­ným a narazilo do stromu.
O několik měsíců později převá­žel George Barkuis "Potvůrku " na nákladním autě, a náhle vyjel ze silnice. Barkuis byl vymrštěn z kabiny, což ho zachránilo před jistou smrtí, ovšem jen na okamžik, protože zlo­věstné auto se na něho zřítilo.
A při následujícím neštěstí byla "Potvůrka" jedním z mnoha vozů parkujících v garáži, v níž záhad­ným způsobem propukl požár. Oheň zničil všechny vozy, pouze "Potvůr­ka" zůstala nedotčena.
V roce 1960, když se "Potvůrka" vracela z výstavy v Miami a převá­želi ji vlakem zpátky k Barrisovi, zmizela, zřejmě ji někdo ukradl. Tak skončila série katastrof spojených s tímto prokletým vozem - avšak skončila skutečně? Co se asi stalo se zlodějem "Potvůrky"? Zajímalo by mě, zda žil dost dlouho na to, aby se mohl ze své neblahé kořisti radovat.
Po smrti Jamese Deana se vynoři­lo bezpočet nepodložených senzace­chtivých příběhů. Jejich původci tvrdili, že se s nimi James spojil ze záhrobí, nebo že nebyl ve skuteč­nosti zabit, ale znetvořen a musel se uchýlit na odlehlou kliniku, a do­konce že viděli jeho ducha, jak řídí přízrak "Potvůrky" na osudném úse­ku cesty u Cholame, a zjevení že provázel třesk nárazu. Navymýšlet si můžete, co chcete.
Pravdou však je, že Jimmy vyni­kal svým smyslem pro humor, velmi často černý humor, rád šokoval a překvapoval. Když ho fotograf Dennis Stock v únoru 1955 dopro­vázel na jeho návštěvě Fairmountu v Indianě, kde Jimmy strávil většinu svého života, vznikla fotografie, na níž Jimmy leží v rakvi v Huntově pohřebním ústavu. Na dalším sním­ku jeho přítele Sanforda Rotha si Jimmy navlékl oprátku a hlavu svě­sil, jako by měl zlomený vaz.
V Jimmyho výrocích se často projevovala pronikavá inteligence, lakonické vyjadřování i rozvaha a schopnost logického uvažování, avšak málokterá z jeho zaznamena­ných vět se může rovnat slovům, která pronesl v televizní reklamě na téma bezpečnost na silnicích. Rozhovor s ním se natáčel necelých čtrnáct dní před jeho smrtí. ­
Když se ho závěrem zeptali, jest­li nechce divákům sdělit nějaké po­selství, Jimmy pozměnil odpověď ze scénáře a sarkasticky zažertoval: "Jezděte opatrně. Život, který tím zachráníte, může být zrovna ten můj." Kdo by věřil, že jedna z jeho posledních vět pronesených před kamerou bude tak prorocká?
Jimmyho poslední film Giant vnesl do jeho smrti groteskní prvek. Lidé byli šokováni zprávou, že když po nehodě vytáhli Jimmyho tělo z rozbitého vozu, vypadal jako postarší muž. Závěrečné scény fil­mu totiž zachycují Jimmyho posta­vu Jetta Rinka starého a vyčerpané­ho, součástí nalíčení bylo vyholení vlasů nad čelem, což mu dodávalo mnohem staršího vzhledu. Týden po závěru natáčení jel Jimmy na závo­dy v Salinas. Vlasy mu ještě nesta­čily dorůst, a tak došlo k ironickému paradoxu, že herec, jehož předčasná smrt způsobila, že zůstal na věky mladý, zemřel v masce zestárlého člověka.
Jimmy jednou prohlásil: "Mám tušení, že jsou v životě věci, kterým se nemůžeme vyhnout. Prostě se sta­nou, snad je to tak uzpůsobeno, že si svůj osud přitahujeme, že si vytváří­me svůj úděl." Jednou z největších Jimmyho vášní byly býčí zápasy, dokonce vlastnil krví potřísněný pláštík, který mu věnoval opravdo­vý matador, ale tato vášeň ho prová­zela i v jeho smrti, skutečně podiv­ným a krutým způsobem. Jak píše John Howleth v knize James Dean: A Biography, Jimmyho tělo bylo při nehodě "naraženo na tyč volantu ja­ko toreador na býčí rohy"
Použité zdroje:
SHUKER, K. SVĚTOVÝ ATLAS ZÁHAD. Praha: Knižní klub a Balios 1998.









James Dean - záhada rebelovy smrti

18. října 2012 v 21:23 | bezejména






Poznámka: článek jsem nezpracovala já, jen jsem dodala fotky.

Ano, já jsem

26. září 2012 v 11:02 | bezejména |  Něco o mě
Cítím se života plna,
tak se napij z plna hrdla,
úsměv rýsuje se na tváři země,
sic ona stále ledem pokryta je,
do dáli hledím pozorujíce líbeznosti,
snažíc se nahlédnout do budoucnosti,
já plna života se cítím,
ptačí zpěv v srdci slyším,
každou chvíli jiná jsem,
a ptám se - kým dnes jsem?
Hrdličkou se cítím být,
roztáhnou křídla do dáli,
mysl všem pocitům otevřít,
vločka padá za oknem,
a já chci se jí dotknout jen,
na chvíli sluncem být,
a rozdávat naději,
vítr šeptá mi do vlasů,
a já jsem opět v říši snů,
snad do výšin jednou vpluji,
teď se ocitám v hvězdné sluji.
Oči v barvě nebe jsou diváky ohromenými,
krásami světa srdcí nám vrozenými,
já bílou holubicí dnes jsem,
a vím, že není to sen,
povznášena radostí ze života,
já křičím do dáli - Ano, Já jsem.
Světa nabažit se nemohu,
přes to, že se s ním peru,
žít s ním je těžké,
ale bez něj je nemožné,
vím, že sluncem býti nemůžu,
ale rozdávat jeho radost (snad) můžu,
vím, že života plná jsem,
ale ptám se - kým dnes jsem?
Smutný šašek či suchý déšť?
Mladý mudrc či mluvící mim?
Chytrý blázen či živý kámen?
Hvězdný den nebo skutečný sen?
Křičím do dáli- Ano, Já jsem.
Života bído, přec tě mám rád,
napsal Fráňa Šrámek do svých stránek,
život je perem, které píše slova básníkova,
a já nechci, aby je tečka ukončila,
neb já křičím do dáli - Ano, Já jsem (tečka)

Igor Chmela

26. září 2012 v 10:31 | bezejména |  Moje kresby

Tomáš Klus

18. září 2012 v 16:25 | bezejména |  Moje kresby

miminko

18. září 2012 v 16:24 | bezejména |  Moje kresby



Kam dál